9. měsíc
Lednový azyl doma s marodama, je důsledkem mého plného diáře. Nevím, kam dřív skočit. Už jsem se přistihla při myšlence, že nutně musím působit jako ta uštvaná matka, která je uhoněná a nervózní. Jenže já mám zkrátka pocit, že ty dny jsou strašně stejné a mě to ubíjí! Všichni jsme si oslavili narozeniny. Štěpánkovi byli čtyři! Vojtíškovi už bude devět měsíců!Jsem maminka, ale jsem i kuchařka, uklízečka, pračka, myčka, žehlička, zásobovačka, opravářka, chůva.... :-D. Nejméně půl dne strávím v kuchyni buď výrobou, výdejem nebo příjmem :-). Pojď si vzít snídani: „nechci“. Dej si čaj: „potom“. Ještě že to mrně nemluví. Kolem jídla je u nás stále hlučno. Nechci to a to, proč to nechceš, co ti z toho nechutná. Stálé vybírání a neochota zkoušet nové věci a náležitě si vymýšlet. Každá z vás to zná! Oni z toho vyrostou, to jediné mi v dáli svítí jako naděje! Jsem náhodou dobrá kuchařka a ráda stoluji a ráda jím a děsně mě rozčiluje, že to ten starší není schopen okoukat a užívat si to ráno se mnou. Za deset let ho od stolu nedostanu :-).Vojtíšek si osvojuje stolování i chutě k jídlu pozitivně, i když někdy taky nemá chuť. Víc mu chutnají kupované maso-zeleninové příkrmy než moje domácí. Maso mu jede víc. Dneska jsem vařila Vojtíškovi mrkev, fenykl a rýži, dala jsem si vážně záležet. Neochotně otvíral pusinku a očima sledoval okolí. Moc tomu nedal. Ochutnal už i ovoce, jogurt, pečivo, těstoviny, rýži, brambory. Vojtíšek bude pěkný živolka. Je pořád veselý, ale umí se i pěkně vzteknout. Má období všechno nacpat do všeho, házení předmětů z výšky, kutálení a bouchání. Pozoruje, jak se staví kostky a zkouší dávat dva předměty na sebe. Rád poslouchá, když čteme Štěpíkovi nebo si zpíváme. Vybírá si hračky, které něco dělají, a stále ještě vše ochutnává ústy. S usínáním je to zase jiné. Běžný ruch mu nevadí, ale i když mi usíná v náručí, tak v postýlce dělá „směšné pohyby“ nebo „češe žaluzie“ a spaní si tak oddaluje. Nakonec usne a spí tvrdě 45 minut a zase opakuje rituál před spaním. Jeho pohyby jsou vtipné a ještě si u toho huláká! Donutil mě přestěhovat jeho postýlku tak, aby na okno nedosáhl. Uvidíme, jak se nám změna osvědčí. Je vybíravý v mléce i způsobu podání. Kojit se nechá už jen výhradně v noci, a to jednou. Přes den se nakojí spíš omylem a na žížu. Pořád u nás vrčí odsávačka. Co jde, mu dávám do jídla nebo do lahve na pití. Nejspíš si to komplikuji sama, ale nejsem připravená se vzdát kojení. I když už jsem se alespoň smířila s nepraktičností přípravy umělého mléka – v noci, na cestách, nečekaně...Naše ležící miminko se mění v průzkumníka a objevuje postupně zákoutí našeho bytu. V zájmu bezpečnosti jsme mu pořídili ohradu. Někdy mu nevadí a někdy jo. Dostává ale vycházky a může na průzkum i mimo ni. Je to švanda pozorovat ho, jak zkouší lézt po čtyřech :-).Těším se, až se zase trošku sžijeme a hlavně až bude to vytoužené jaro!