Bojkot
Bojkot
Já se z toho picnu! Ke všem nemocem nás potkal ještě Bojkot kojení?! Proč? Jak z toho ven? Jak dlouho to ještě vydržím? Je v tomhle věku kojení ještě nezbytně nutné?
S prvním děckem jsem měla pocit, že kojení je to nejlepší co mu můžu dát a kojila jsem ho rok a půl bez problému. S druhým prckem od začátku s něčím bojujeme a už tak nadšená nejsem. Od té doby co jsem ho začala přikrmovat a z Vojtíška se stal všežravec, který přijme snad cokoli, tak šlo kojení trošku stranou. Nejspíš k tomu přispělo i to, že jsem mu od pěti měsíců občas dala mlíko v lahvi a on postupem času zjistil, že se mu z lahve pije snadněji a prso začal odmítatL Jenže já jsem nechtěla, abychom dopadli jako se Štěpánem, který lahev nechtěl do roka a půl vidět a byl závislý jen na prsu. Teď je to týden co kojím jen občas. Přes den nemá trpělivost a jakmile mu mléko hned neteče, tak se odvrátí a řve. Takže jdu trochu odsát, aby mu to hned teklo a pak si někdy dá říct. Ale jedině, když ho položím na záda a sehnu se nad ním. On si prso chytne jak lahev a chvíli pijeJ Tlemí se přitom na měJ To není ideální poloha na kojení mezi lidmiJ
Tahle situace mě donutila vyřešit problém s rozbitou odsávačkou a konečně se mi podařilo jí opravit. Takže odsávám a mlíko dostává z lahve kdy chce. A když ho není moc, dostane sunar. Kojila jsem ho plně skoro 7 měsíců a on sám se rozhodl, že už to pro něj není pohodlné. Je možnost, že se k prsu vrátí, ale pravděpodobně se tak nestane. A já mám dvě možnosti, buď vydržet kolečko – odsát a dát – ale jak dlouho? Teď jsme dost doma, protože jsme pořád nemocný, ale až budeme fit a vrátíme se k normálnímu provozu, tak bych už měla být rozhodnutá a zařídit se podle toho. A nebo - můžu Vojtu odstavit. Evidentně by s tím neměl problém. Výhodou odstavu by byla moje znovu nabitá „svoboda“, ale já jsem o ní nestála! A nevýhody všichni známe, Sunar je drahý jak čertL A ještě ke všemu je to nepraktické na cesty. Myslet na to jestli mám vodu, dost mlíka, každý den vyvařovat lahvičky, savičky…. Opruz!
Jenže já nejsem schopná se rozhodnout. Bojuju s pocitem zklamání a prohry a pronásledují mě myšlenky, že jsem si to zavinila sama. Nejspíš se budu muset nejdřív vyrovnat s tímto a pak situaci vyřešit. Tlačím to před sebou jak balvan. Třeba to vyřeší čas.